Herní princip nás světem generativní umělé inteligence provází takřka na každém kroku. Už samotné promptování – komunikace s fiktivním protějškem, který se snaží působit jako lidský partner – má herní povahu. Rychlý rozvoj schopností AI nám navíc umožňuje hrát role, na které bychom dříve bez patřičné expertizy či talentu nemohli ani pomýšlet: při tvorbě básní, hudby, umění, programování... Kreativita se tak stává výsledkem (sou)hry lidských schopností a výkonnosti strojů. Jaká jsou pravidla těchto her? Je pro umění lepší je dodržovat, nebo je naopak podrývat a zpochybňovat? A nejsou to právě herní formy, jimiž může dnešní umění nejúčinněji reflektovat změny, které AI vnáší do kultury?